† V noci po Velkém pátku a na Bílou sobotu věřící "bdí" u Kristova hrobu, adorují a modlí se, uvažují o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. Očekávají v modlitbě a postu jeho vzkříšení a neslaví mši svatou
† Svaté přijímání se může v tento den podávat jenom při zaopatřování jako viatikum. Má se odmítnout slavení svatby i jiných svátostí, vyjma svátost pokání a pomazání nemocných.
† Sobotní noc je zasvěcena Pánu. Slaví se Vigilie, která připomíná svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých, a která je považována za "matku posvátných vigilií". Církev s bdělostí očekává vzkříšení Pána a slaví svátosti uvádějící do křesťanského života.
† Všechny obřady velikonoční vigilie se konají v noci - nezačínají před začátkem noci a končí před nedělním svítáním. Věřící se scházejí po setmění pokud možno mimo kostel, kde je připravena hranice k posvěcení nového ohně, jehož plamen má být takový, aby opravdu mohl rozehnat tmu a osvítit noc.
† Přichází kněz s holou velikonoční svící - paškálem, kterou pomocí symbolů a slov vysvětí a pak jej od ohně zapálí
† Uspořádá se průvod, jímž lid vstupuje do temného chrámu, v jeho čele je jedině rozžatý paškál. Světlo z paškálu se postupně šíří rozsvěcováním svící, které všichni drží v rukou a jeden od druhého si je zapalují; světla jsou ještě zhasnutá.
† Jáhen (v případě nutnosti celebrující kněz, nebo jiný zpěvák) zpívá krásný velikonoční chvalozpěv, který vypráví velkou lyrickou básní o celém velikonočním tajemství vsazeném do plánu spásy.
† Druhou část vigilie tvoří čtení z Písma svatého o velkolepých skutcích dějin spásy prokládané zpěvem responsoriálních žalmů. Posvátné ticho a modlitby celebrujícího kněze napomáhají věřícím, aby o nich v klidu uvažovali. Čte sesedm starozákonních čtení ze Zákona a proroků a dvě čtení z Nového zákona, a to epištola a evangelium.
† Po čteních ze Starého zákona se zpívá chvalozpěv "Sláva na výsostech Bohu" při kterém se rozeznějí zvony, doposud mlčící, nebo nahrazované klapači a naplno se rozsvítí tlumená světla. Ihned následuje vstupní modlitba, a tak se přejde ke čtení z Nového zákona. Čtou se povzbudivá slova Apoštolova o křtu, kterým jsme vštípeni do Kristova velikonočního tajemství. Potom všichni povstanou a kněz třikrát zazpívá "Aleluja", přitom pokaždé zvyšuje hlas a všichni po něm opakují. Je-li třeba, může toto "Aleluja" zazpívat žalmista nebo zpěvák, lid pak opakuje toto zvolání mezi jednotlivými částmi žalmu 117, který apoštolové tolikrát citovali při hlásání velikonočního poselství. Potom jako vrchol celé bohoslužby slova je zvěstováno evangelium o vzkříšení Páně. Po evangeliu ať následuje homilie, třeba jen krátká, ale nemá se vynechat.
† Třetí část vigilie je křestní bohoslužba. Přechod Kristův i náš se nyní slaví ve svátosti. Plně je to vyjádřeno v těch kostelích, které mají křtitelnici, a tím více, když se slaví uvedení dospělých do křesťanského života nebo aspoň křest dětí. Avšak i když se křest nekoná, přece se ve farních kostelích má světit křestní voda. Následuje obnova křestního vyznání, kterou celebrant uvede krátkým vybídnutím. Věřící přitom stojí s rozžatými svíčkami v rukou a odpovídají na otázky. Potom jsou pokropeni vodou; tak jim úkony i slova připomenou křest, který přijali. Kněz prochází kostelem, kropí lid a všichni přitom zpívají antifonu "Viděl jsem pramen vody" nebo jiný zpěv mající křestní charakter.
† Čtvrtá část vigilie je slavení eucharistie, je to zároveň její vyvrcholení, protože v plném významu je eucharistie svátost velikonoční, totiž památka oběti na kříži a přítomnost vzkříšeného Krista, dovršuje uvedení do křesťanského života a dává okusit prožívání věčných Velikonoc. Nekoná se ve spěchu; je třeba, aby všechny obřady a slova měly i navenek co největší působivou sílu. K dosažení plnosti znamení eucharistie se doporučuje přijímat ji pod způsobem chleba a vína.
