Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 11.12.2018 09:03:45 

Má víra - domov mé duše

» Myšlenky mé duše »

† † †

 
Když duše s mylí povídá si
 
 
† † †
 
 
♣  O štěstí
      Když přemýšlím o štěstí, pak nemám na mysli onu šťastnou náhodu, kdy vyhrajeme v loterii, kdy díky zpoždění na trati stihneme vlak, byť jsme zaspali, kdy přežijeme autohavárii, nebo nás o fous mine lavina, když najdeme peněženku, čtyřlístek, nebo dokonce lásku...
      Mám na mysli ono nádherné, tiché, pokojné a naplňující pozitivní naladění, onen radostný stav v mysli, který tě obejme vždy, když tvé nejvnitřnější já ví, že jsi udělal něco krásného, dobrého, obětavého, milosrdného, že jsi nikomu neublížil, že jsi nebyl lhostejný k žádné bolesti, utrpení, či smutku, že jsi zkrátka prožila den v přátelství s Bohem a svou duší. Že tvá duše zůstala pro tento den čistá.
  Tento pocit štěstí a radosti ti nevezme žádná urážka. špinavost, či ošklivost vůči tobě, žádná tvá bolest, trápení a hrůza, která jde mimo tvé svědomí, na které neneseš žádnou svou vinu.
     A pokud je tvá duše a svědomí čisté, pak dokonce i soucit, bezmoc a zoufalství, které tě nejspíš zahltí tváří v tvář utrpení, bolesti, či smrti blízkého, jsou-li upřímné a opravdové, budeš je vnímat, mnohdy až s odstupem času, jako pocity nesoucí v sobě obrovskou, vše zahlcující, v lidském životě nepředstavitelnou lásku. Pocity, přinášející nakonec i pokoru, odevzdání, zvláštní klid a sílu. 
     Tato radost podivuhodně panuje ve světě lásky, dobra, soucitu a přátelství mnohdy navzdory bídě, nemoci, bolesti a utrpení.
     Toto štěstí mnohdy nepochopitelně a marně hledají lidé bohatí, úspěšní zraví i krásní, lidé obklopeni přepychem a zalceni potleskem světa, pokud neotevřou svá srce, pokud v nich neprobudí lásku a soucit. Pokud nezačnou naslouchat hlasu svých duší.
     A mám-li být upřímná, pak já sama nemám jiný kompas, vedoucí má každodenní rozhodování po cestě dobra, než právě tuto vnitřní, ničím nezaměnitelnou radostradost, která mi vždy pravdivě odpoví na otázku, zda jsem jednala správně. 
 
† † †
 
♣  O ODPUŠTĚNÍ
    Ještě pořád přemýšlím o tvém odpouštění, pořád mi to klepe na mysl. I když je mi jasné, že to asi ještě nedokážeš, zkus se ale pomalounku přesměrovávat od onoho nechci, na neumím a potom, až to půjde, tak na chci, ale nedokážu to a potom na chci, ale ještě to nedokážu. A hlavně se z toho před tím křtem vyzpovídej.
  Jak jsem se totiž včera večer modlila růženec (před Veliknocemi bolestný), tak mi přišlo na mysl, jak strašlivě musela trpět panna Maria, když viděla svého jediného syna, který byl tak hodný a tak bez hříchu, tak strašlivě trpět a umírat tak mučivou, bolestnou a hroznou smrtí.
  A on takto umíral za každého z nás, za naše hříchy i za ty moje i za ty tvoje. A přesto nám, tobě, mně, dokázala nejen odpustit, ale dokonce nás vybídla k tomu, abychom ji žádali o to, aby prosila Boha, aby nám ty hříchy, pro keré tolik její syn trpěl, odpustil. A přišlo mi děsivé pomyšlení, že my prosíme ji, aby nám odpustila všechny ty hrůzy, jimiž její dítě muselo kvůli nám projít, aby se dokonce za nás přimlouvala u Boha a sami odpustit nechceme.
kafickova: Ještě pořád přemýšlím o tvém odpouštění, pořád mi to klepe na mysl. I když je mi jasné, že to asi ještě nedokážeš, zkus se ale pomalounku přesměrovávat od onoho nechci, na neumím a potom, až to půjde, tak na chci, ale nedokážu to a potom na chci, ale ještě to nedokážu. A hlavně se z toho před tím křtem vyzpovídej.
  Jak jsem se totiž včera modlila večer růženec (před Veliknocemi bolestný), tak mi přišlo na mysl, jak strašlivě musela trpět panna Maria, když viděla svého jediného syna, který byl tak hodný a tak bez hříchu, tak strašlivě trpět a umírat tak mučivou, bolestnou a hroznou smrtí.
  A on takto umíral za každého z nás, za naše hříchy i za ty moje i za ty tvoje. A přesto nám, tobě, mně, dokázala nejen odpustit, ale dokonce nás vybídla k tomu, abychom ji žádali o to, aby prosila Boha, aby nám ty hříchy, pro keré tolik její syn trpěl, odpustila. A přišlo mi děsivé pomyšlení, že my prosíme ji, aby nám odpustila všechny ty hrůzy, jimiž její dítě muselo kvůli nám projít, aby se dokonce za nás přimlouvala u Boha a sami odpustit nechceme.
  Víš, proto tě prosím, kvůli panně Marii, zkus chtít. Nemusíš to hned dokázat, ale neutvrzuj se v onom slůvku nechci. I toto tvé nechtění se podílí na ranách, bolestech a utrpení Pána Ježíše. A na slzách panny Marie.

  A co kdyby ses zkusila za něj modlit, ať mu Bůh odpustí. Víš, například ve večerní modlitbě je věta "Bože odpusť těm, kteří se provinili proti mně". A budeš překvapena, jak ti to pomůže.
Ono je to tak, že každý, i malý stín na duši člověka trápí, ať už to ví, nebo to ani netuší. Nahlodává tě a činí tě nešťastnou. Proto když ti někdo ublíží, pak především a nejvíce ublíží sám sobě a je člověkem k politování. Protože jeho bude trápit svědomí, on nebude šťastný.
Pokud však v tobě zůstane hořkost, zloba proti němu, pokud nenajdeš soucit vůči jeho provinilé černé duši, potom se trápíš ty. Protože to je zase tvoje svědomí, tvá šmouha na čistotě duše, která tě trápí.
Já vím, že to je těžké, ale naše cesta je nést kříž Ježíšův a snažit se mu podobat. Vlastně je velká škoda, že tvůj křest je odložen, svátost smíření a pohovor s panem farářem by ti v těchto dnech byly velikou oporou. Ale neboj se, křest bude a po něm budeš znovu zrozená a zcela očištěná
  Na druhé straně musíš být pravdivá a upřímná a nepředstírat sama sobě, žes odpustila. Potom je lépe vnímat své neodpouštění a svěřit tuto bolestnou pravdu do rukou Božích s prosbou o pomoc a důvěřovat Boží pomoci.   Samo odpuštění však může probíhat dlouho a v různých hloubkách naši duše. Odpustíš tady na světě, ale po čase si uvědomíš, že musíš počítat také s tím, že jednou, budeš na věčnosti v nebi, v což doufám já i ty a že v tom nebi se můžeš setkat s tím, kterému dnes tak těžko odpouštíš. A v nebi budeme u Boha a v nebi proto nemůže být ani stín nelásky.   Proto musíš odpustit hluboce v nitru s vědomím, že na to nebeské setkání jsi připravena, že z něho nemáš strach, že se na ně těšíš.   A věř mi, jednou se ti to s pomocí Boží opravdu povede.   A věř mi i to, že dokud neodpustíš, Bůh tě povede po cestách, na nichž, budeš-li mít oči i uši otevřené i k vlastním chybám, jednou pochopíš jednání a a skutky těch, kterým dnes tak těžko odpouštíš. Bude to bolet, budeš plakat, ale odpustíš.

† † †
 
♣   O ÚCTĚ
    Každý člověk, i ten nejchudší, má na této zemi své nezastupitelné místo.
 Vždy se totiž bude muset někdo potýkat s prací, která není čistá a která nevoní. Vždy totiž budou mezi námi lidé chudí, lidé bez práce i lidé bez domova, vždy budou mezi námi i lidé mentálně, či tělesně postižení, kuřáci, alkoholici či feťáci.
 A tak, jako jsou v našem těle nezastupitelně důležitá střeva a jiné nechutné orgány tak jako si zaslouží naši péči, stejně tak si zaslouží za svůj těžký životní úděl úctu i ten nejposlednější a nejchudší z nás.
 Úctu si totiž zaslouží i vesmír, i celá naše planeta, veškerá příroda, fauna i flóra, úctu si zaslouží veškeré dílo Boží.
 Úctu si zaslouží i veškeré dílo rukou člověka, pokud to není dílo sloužící nenávisti a zkáze.

    Umíme vůbec zacházet s úctou?
 
† † †
 

♣  O RASISMU

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

TOPlist